Sidecary na TT slaví 100 let

Letošní rok je pro třídu Sidecar na závodech TT na ostrově Man významným mezníkem v historii, protože slaví sté výročí svého vzniku. Při této příležitosti se v sobotu 10. června uskuteční speciální demonstrační kolo, kterého se zúčastní tři nejúspěšnější jezdci všech dob a jejich spolujezdci, což představuje 39 vítězství na TT za téměř čtyři desetiletí závodů.
Foto: iomtt.com

V sobotu 10. června, před závodem Milwaukee Senior TT, pojede 17násobný vítěz Dave Molyneux na stroji Bregazzi Yamaha o objemu 750 ccm, na kterém v roce 1989 vyhrál svůj první závod TT, a jeho partnerem bude osminásobný vítězný spolujezdec Daniel Sayle.

K nim se připojí současní králové sajdkár a dvanáctinásobní vítězové TT Ben a Tom Birchallovi na svých současných strojích LCR Honda a jiskřivou sestavu doplní desetinásobný vítěz TT Rob Fisher na stroji Baker Yamaha z roku 1996. Partnerem Cumbriana, který stále pravidelně závodí na britské národní úrovni, bude jeho současná spolujezdkyně Sarah Stokoe.

Všechny tři posádky budou kroužit na okruhu společně, což bude také natočeno jako součást speciálního dokumentárního programu, který bude uveden na TT+ později v průběhu roku.

Sidecary mají na TT dlouhou a slavnou historii, když poprvé se na horské trati objevily v roce 1923. Tyto tříkolové stroje se okamžitě staly hitem mezi nadšenci a diváky, kteří byli svědky toho, jak 14 strojů poprvé zdolalo trať dlouhou 37,73 mil. Freddie Dixon se spolujezdcem Walterem Perrym pohodlně zvítězili v závodě bez incidentů na svém stroji při průměrné rychlosti 53,15 mph. Během závodu skončil na druhém místě Graham Walker, otec budoucího známého komentátora TT Murrayho Walkera.

V následujících letech se délka závodu prodloužila na čtyři kola a v letech 1924 a 1925 se na prvním místě umístili George Tucker a Len Parker, ale v roce 1926 ACU pod tlakem výrobců tříkolovou třídu z programu vyřadila.

Po téměř třicetileté přestávce se sidecary vrátily v roce 1954 a absolvovaly 10 kol na nové trati Clypse o délce 10,79 mil, kde byly součástí mistrovství světa, které bylo zavedeno v roce 1949. Vítězství si odnesli Eric Oliver a Les Nutt z týmu Norton, kteří zvítězili s náskokem téměř dvou minut před budoucími mistry světa Fritzem Hillebrandem a Manfredem Grunwaldem.

Během následujících 20 let však britské stroje zvítězily pouze dvakrát, protože dominovaly stroje BMW, jejichž seznam vítězů je jako seznam všech vítězů závodů sidecar, včetně Hillebranda, Waltera Schneidera, Maxe Deubela, Floriana Camathiase, Fritze Scheideggera, Georga Auerbachera a Klause Enderse. Vítězství Chrise Vincenta v roce 1962 bylo jediným dalším vítězstvím britského stroje v závodě mistrovství světa na TT.

V roce 1960 se závodní dění opět přesunulo na dnes známou horskou trať a s rostoucí popularitou byl v roce 1968 do kalendáře přidán druhý závod, tentokrát pro stroje o objemu 750 cmm. Nejúspěšnějším jezdcem této éry se stal Siegfried Schauzu, který v letech 1967-1975 získal devět vítězství.

V té době začaly převládat dvoutakty a rok poté, co bylo zaznamenáno první kolo rychlostí 110 mph na klasickém solo motocyklu, se v roce 1977 zapsal do historie Dick Greasley a Mick Skeels, když v úvodním kole prvního závodu dosáhli rychlosti 100,59 mph.

Greasley, Rolf Steinhausen a Trevor Ireson patřili k vítězům, ale po druhém a třetím místě (jako nováček) v roce 1978 na krátkou dobu dominoval Jock Taylor, který v letech 1980 až 1982 vyhrál čtyři závody s Bengou Johanssonem. Zlepšil také rekord na kolo na neuvěřitelných 108,29 mph, což bylo jen o 7 mph pomaleji než tehdejší rekord na kolo, který držel Joey Dunlop.

Taylorův rekord na kolo vydržel sedm let, než ho nakonec překonal Mick Boddice, i když jen o 0,2 sekundy. Ten převzal vedení po Taylorovi a v letech 1983-1989 vyhrál sedm závodů.

S koncem osmdesátých let se však kolem strojů o objemu 750 a 1300 cmm objevily obavy o bezpečnost a od roku 1990 byla třída sidecar omezena na specifikace Formule 2.

Dave Saville se stal prvním mužem, který v roce 1990 zajel okruh TT rychlostí vyšší než 100 mph, když čtyřtakty o objemu 600 cmm okamžitě vystřídaly dvoutakty o objemu 350 cmm a vítězství ve třídě Open v roce 1989 převzal Manxman Molyneux.

V letech 1989-2014 zaznamenal 17 vítězství na TT a v roce 1996 se spolu s Peterem Hillem stal první posádkou, která překonala hranici 110 mph. Molyneuxův počet vítězství zůstává čtvrtým nejvyšším v historii TT, jeho bilanci překonali pouze Joey Dunlop (26), John McGuinness (23) a Michael Dunlop (21).

Rob Fisher se ukázal být jedním z Daveových největších soupeřů, Cumbrian získal deset vítězství, než se na výsluní dostal další Manxman, Nick Crowe. Muž z Jurby vyhrál pět závodů a se Saylem vytvořil nový rekord v rychlosti 116,67 mph, který vydržel osm let.

Byli to bratři Birchallové, kteří v roce 2016 konečně vybojovali rekord kola pro manský kontingent, a nejenže ho zvýšili na neuvěřitelných 119,250 mph, ale také se stali dominantní silou na ostrově, když od roku 2012 získali 12 vítězství v TT.

Stejně jako jejich sólový protějšek, i sidecary se v průběhu let potýkaly s problémy, ale zůstávají nedílnou součástí TT a na letošním ročníku budou opět patřit k nejoblíbenějším závodům.

Fanoušci se budou moci těšit na další aktivity v sidecarech ve fanouškovském parku Monster Energy, kde se v neděli 4. června, hned po předávání cen, bude ve 21 hodin promítat dokumentární film 3 Wheeling. Sponzoři závodu sidecar 3Wheeling.media pořádají v pondělí 5. června v TT Parc Ferme také setkání, kde se fanoušci budou moci zblízka seznámit s mnoha posádkami, které se zúčastní letošního ročníku TT, a s jejich stroji.