Petr Najman: „Úspěšný návrat do Imatry“

Druhé kolo letošní sezóny IRRC se odjelo o víkendu na legendárním okruhu v Imatře. Petr Najman tu vybojoval dvě umístění na stupních vítězů a díky tomu získal skvělý počet bodů do šampionátu.
Tisková zpráva Petra Najmana

Na okruhu ve finské Imatře se o uplynulém víkendu odjel 59. ročník slavných závodů Imatranajo, které byly zároveň druhými závody letošní sezóny Mezinárodního road racingového šampionátu (IRRC). Petr Najman sem přijel bez nějakých velkých očekávání, protože na Imatru má dobré i špatné vzpomínky v podobě těžkého zranění. Nakonec se víkend obrátil ve velice pozitivní, když dokázal vybojovat dvě umístění na stupních vítězů a co víc, dostal do průběžného vedení šampionátu ve třídě Supersport, kde má spolu s Markem Čeveným shodně 81 bodů

Petr Najman
"Imatra 2025. Po minulých dvou letech jsem tam nejel s nějakým velkým očekáváním. Chtěl jsem hlavně dojet do cíle a přivést slušný počet bodů do šampionátu. Už v pátek jsme měli mít tréninky, ale foukal silný vítr okolo 50 km/h a kvůli tomu se pořadatel rozhodl páteční program zrušit. To bylo naprosto v pořádku, protože při takto silném bočním větru je jízda na motorce opravdu nebezpečná. Díky tomu jsme měli nakonec volný den.
Na sobotu už byly pěkné vyhlídky na počasí a jezdilo se hned od rána. Bohužel nám pořadatel zrušil trénink třídy Open, takže nás čekaly dva tréninky v rámci IRRC, jeden v Open a k tomu sobotní závod IRRC. První trénink jsem zajel celkem slušný čas a byl na čtvrtém místě. Poté byl trénink třídy Open, ve kterém samozřejmě nestartovali všichni jezdci z IRRC. V něm se mi podařilo zlepšit čas a byl jsem na třetím místě. To znamenalo první řadu ve třídě Open, což bylo pěkné, ale mě bylo vlastně celkem jedno. Tento trénink jsem jel hlavně kvůli nastavení. Následoval můj třetí trénink a druhý kvalifikační trénink v IRRC. V něm se mi jelo dobře. Podařilo se mi zajet můj osobní rekord 1:55,5. Skončil jsem na třetím místě se ztrátou 0,7 s na prvního a náskokem 1,2 s na čtvrtého. Byly to mezi námi relativně rozestupy, ale byl jsem spokojený se startem z první řady.
Následně nás čekal první závod IRRC. Do něho jsem odstartoval trochu divně, podobně jako ostatní, protože dlouho svítila červená světla. Než nás pustili, tak to trvalo opravdu dlouho, což mě připomnělo letošní Hořice. Viděl jsem, že Adam McLean ulil start, takže mi bylo jasné, že dostane penalizaci. Já jsem naopak zaspal a byl jsem na čtvrtém místě. Měl jsem před sebou Marka Červeného. První dvě kola jsem na to tolik netlačil. Chtěl jsem si zkusit tempo jezdců přede mnou. Viděl jsem, že mám dobré tempo, mohl jsem začít zrychlovat a dojíždět Marka Čeveného. Unáhlil jsem se a šel na něj moc brzy. Chtěl jsem ho předjet na brzdách na zadní rovině, ale i když jsem ho předjel, tak jsem musel vyjet mimo trať, projet retardérem a vrátit se zpátky do závodu. Tím jsem ztratil pozici a propadl se na páté místo za finského závodníka. Myslel jsem si, že už je závod ztracený, ale měl jsem stále dobré tempo a motorka fungovala skvěle. Proto jsem zklidnil hlavu, začal se soustředit a dostal se zpátky do tempa. Následně jsem předjel domácího závodníka a tři kola před cílem jsem se dotáhl znovu na Marka Červeného. Zkusil jsem ho předjet na stejném místě, což se mi nyní podařilo. Snažil jsem se pozici udržet až do cíle, ale cítil jsem, že je Marek za mnou. Slyšel jsem jeho motorku. Nechtěl jsem dělat zbytečné chyby nebo zbytečně tlačit, abych nepřišel o pěkný počet bodů. V cíli jsem byl o necelou půl vteřinu před ním. Dojel jsem na třetím místě, ale tím ulitým startem McLeana, který se po penalizaci dostal za nás, jsme se posunuli na druhé místo. V bodování IRRC jsem byl první, protože první v cíli Richard Cooper jel na divokou kartu a nebodoval. Byla to tak velice úspěšná sobota a zbývala nám neděle.
Na neděli byly vyhlídky horšího počasí, což se ráno potvrdilo. Bylo mokro a neustále jemně poprchávalo. Tým už chystal motorku na vodu, ale já jsem se podíval na radar a viděl jsem, že mraky odchází a pršet by už nemělo. Stále to bylo riskantní, protože tam mrak byl a přibližoval se. Myslel jsem si, že na odpolední závod IRRC už bude sucho. Rozhodl jsem se proto do ranního mokrého závodu třídy Open nenastoupit. Byla by to špatná strategie, pokud by byl druhý závod IRRC mokrý, ale v případě suchého závodu by to bylo lepší. Moje strategie mi vyšla, protože trať osychala, navíc vysvitlo slunko a trať do našeho závodu už byla suchá.
Do závodu se mi podařilo dobře odstartovat a byl jsem na druhém místě. Bohužel jsem si v první zatáčce nechal třetí rychlostní stupeň a měl jsem špatný výjezd. I tak jsem v prvním kole udržel druhé místo. Následně mě předjel Adam McLean a začali si to dávat s Richardem Cooperem. Věděl jsem, že nejsem schopen akceptovat jejich tempo, ale snažil jsem se jich co nejvíc držet. Díky tomu jsem si od prvního kola začal vyjíždět slušný náskok. To se mi každým kolem potvrzovalo, když jsem měl na čtvrtého stále větší a větší náskok. S tím jsem také v klidu dojel do cíle a byl třetí s náskokem cca 13 vteřin na čtvrtého. Získal jsem další stupně vítězů a k tomu druhé místo v bodování IRRC.
Za mě to bylo v Imatře úplně perfektní, bylo to bez nějaké chyby a problémů. Byl to podařený víkend, navíc vezeme domů 45 bodů do hodnocení. V současné chvíli se díky tomu dělím s Markem Červeným o první místo v šampionátu. Myslím si, že je to skvělá situace po dvou odjetých závodních víkendech v IRRC. Nyní se budeme připravovat na třetí podnik IRRC, který se odjede na konci července (26. – 27. 7.) v belgické Chimay. Závěrem chci poděkovat všem partnerům, sponzorům a fanouškům za podporu."