Pecco Bagnaia je Mistrem světa MotoGP 2023

Ital Bagnaia získal ve Valencii druhý po sobě jdoucí titul v královské kategorii MotoGP a stal se tak teprve třetím jezdcem, kterému se to v éře MotoGP podařilo. Tovární jezdec Ducati si zajistil titul ve Valencii a zopakoval výkon, který se naposledy podařil Micku Doohanovi v roce 1998 ještě v éře 500 ccm.
Foto: Ducati

Francesco Bagnaia (Ducati Lenovo Team) je mistrem světa MotoGP™ pro rok 2023! Bagnaia se stal prvním jezdcem, který úspěšně obhájil prvenství od dob Micka Doohana, a také prvním jezdcem, který obhájil korunu v premiérové třídě od Marca Marqueze v roce 2019 . A završil to ve velkém stylu, když si ve Valencii připsal sedmé vítězství a patnácté pódium v sezoně, zatímco pro jediného zbývajícího soupeře Jorgeho Martina (Prima Pramac Racing) to bylo drama.

Bagnaia se narodil v Turíně a nejprve sklízel úspěchy na MiniMoto, než se jeho kariéra v roce 2011 přesunula na mezinárodní scénu, kde závodil v tehdejším CEV s motocyklem 125cc. V roce 2013 přestoupil do mistrovství světa Moto3™ a v následující sezóně se připojil k VR46 Riders Academy a přešel do SKY VR46. V roce 2015 se přesunul do Teamu Aspar a závodil na Mahindře, přičemž v té i následující sezóně nebyl partnerem nikoho jiného než Jorgeho Martina. V roce 2016 získal Pecco své první vítězství v Grand Prix a také první vítězství týmu Mahindra - díky tomu vyhrál sázku s týmem, který mu umožnil jezdit na jejich motocyklu MotoGP™ také při testech ve Valencii.

Rok 2017 přinesl novou výzvu: Moto2™, a to opět s týmem Sky Racing VR46. Získal řadu umístění na stupních vítězů a byl vyhlášen nováčkem roku, čímž položil dokonalý základ pro útok na korunu v následující sezóně. Jeho forma byla bezkonkurenční a v Sepangu si dojel pro svůj první titul a stal se mistrem světa Moto2™ pro rok 2018. Odtud se přesunul do MotoGP™ s týmem Pramac Racing a navzdory pořádné rychlosti v testech se ukázalo, že to byla těžší nováčkovská sezona, přestože nejlepším výsledkem bylo čtvrté místo na Phillip Islandu. V roce 2020 získal v Misanu první pódium v premiérové třídě a pro rok 2021 se přesunul do továrního týmu Ducati.

Tehdy začal jeho skutečný vzestup. Tři pódia a pole position v prvních čtyřech kolech byly dobrým začátkem a v době krize byl posledním vyzyvatelem Fabia Quartararo (Monster Energy Yamaha MotoGP™) po útoku v závěru sezony. Je neuvěřitelné, že jeho prvním vítězstvím byl souboj v rukavičkách s Marcem Marquezem (Repsol Honda Team) v Aragonu a jeho druhé vítězství přišlo jen o týden později v Misanu. I on zakončil rok vítězstvím, ale korunu si odnesl Quartararo a svět čekal na odvetu v roce 2022.

Nakonec jsme se jí dočkali. Pro oba to však byla sezona jako na horské dráze, nejprve pro Bagnaiu a poté pro Quartararo. Přesto při příjezdu do závěrečného kola ve Valencii Ital stáhl ztrátu 91 bodů a vedl šampionát o 23 bodů, což z něj udělalo největší možný comeback v historii. A jistě, v závodě obsadil deváté místo, což mu stačilo k tomu, aby si zajistil korunu, a oslavil svůj první titul mistra světa MotoGP™, protože Quartararo bojoval až do konce, ale vítězství ohrozit nedokázal.

Rok 2023 začal titulkem ještě předtím, než se kola roztočila: Bagnaia pojede s číslem 1 a stane se tak prvním jezdcem od Caseyho Stonera v roce 2012. Rok začal příznačně mistrovským výkonem v úvodním závodě sezony v Portugalsku, kde Pecco vyhrál jak historicky první Tissot Sprint, tak první závod GP sezony. V Argentině to však byl obtížný víkend, kdy po havárii obsadil ve sprintu šesté místo a v závodě šestnácté, což znamenalo, že se Pecco musel v Austinu odrazit ode dna. V sobotu se mu to podařilo, když si zajistil druhé vítězství ve sprintu, ale v neděli Bagnaia havaroval a vypadl z čela. Dva nulové bodové zisky v neděli po sobě byly brzkou ranou pro Itala a Ducati, která se snažila udržet korunu.

V Jerezu Bagnaia odpověděl. Dvojnásobné pódium - včetně ohromujícího nedělního vítězství, při kterém ustál útok KTM - ho přimělo vyhnat démony z Ameriky. Když se však paddock sjížděl do Le Mans, přišla další porce smůly, když se Bagnaia srazil s Maverickem Viñalesem (Aprilia Racing). Následovala však úžasná série závodů, když začala nabitá evropská etapa. Jako odrazový můstek posloužilo dvojnásobné vítězství na domácí půdě v Mugellu a v Německu se odehrála bitva mezi dvěma hlavními protagonisty titulu. Martin na Sachsenringu porazil Bagnaiu, ale Pecco o týden později zvítězil na svém milovaném okruhu TT v Assenu. V té době se Bagnaia - poté, co v prvních třech závodech zaostal - pyšnil docela zdravým 35bodovým náskokem na čele šampionátu před letní přestávkou.

Čtvrtý nedělní výsledek mezi nejlepšími dvěma v řadě ve fascinujícím střetnutí na Silverstonu znamenal, že jeho náskok na čele po létě vzrostl na 41 bodů, a poté, co v Rakousku vybojoval vítězný double ve sprintu a závodě, se jeho náskok vyšplhal na 62 bodů. Pak už byl čas vyrazit do Barcelony.

Druhé místo ve sprintu za domácím hrdinou Aleixem Espargarem (Aprilia Racing) pomohlo zvýšit Bagnaiův náskok v čele tabulky šampionátu. Ten byl do neděle sebevědomě naladěn a po startu z pole position Bagnaia získal holeshot. Když se za ním v první zatáčce odehrálo drama, Bagnaia závod předčasně ukončil highside na výjezdu z druhé zatáčky. Pecco naštěstí unikl zranění, přestože mu nohu přejel Brad Binder (Red Bull KTM Factory Racing), ale byla to komplikace. Martinovi se tak otevřela cesta k tomu, aby začal stahovat body v boji o titul... Začalo to v Misanu. Toto místo je dvorkem akademie VR46, ale byl to Martin, kdo získal plný počet 37 bodů, přičemž dvě pódiová umístění si připsal přes bariéru bolesti, nicméně Bagnaiův bodový náskok se před závěrečnou částí sezony - osmi závody během 10 týdnů, které začínají v Indii - zmenšil na 36 bodů.

První návštěva okruhu Buddh International Circuit byla pro Bagnaiu náročnější, protože v neděli kvůli nevynucené chybě jednička nedokončila, zatímco Martin dojel na P2 a podpořil tak své vítězství ve sprintu. V Motegi pak Martin v neděli čistě zvítězil navzdory neuvěřitelnému tlaku silného deště a Bagnaii na chvostu. Do Indonésie tak odstup mezi Italem a Španělem činil pouhé tři body. Bylo rozhodnuto.

V Mandalika se však kyvadlo obrátilo zpět ve prospěch Bagnaie. Martin v neděli vypadl z čela, zatímco Bagnaia si proklestil cestu z P13 na startovním roštu, aniž by se dostal do Q2, a vyhrál svůj první nedělní závod od GP Rakouska. Obrovský výsledek následoval i v Austrálii. Martin byl na Phillip Islandu na nejlepší cestě k vítězství, ale v nezapomenutelných posledních kolech dojel Bagnaia na druhém místě - Martin se propadl na páté, protože se mu nevyplatila strategie brzkého odjezdu.

V Thajsku se v dalším epickém souboji přesunul momentum zpět do fialové barvy. Bagnaia v neděli obsadil P3 za Martinem, vítězem sprintu a závodu, a Bradem Binderem z Red Bull KTM, ale po penalizaci za překročení limitu trati pro Jihoafričana se Pecco posunul na P2. Před závěrečnými třemi závody sezony měl Bagnaia náskok pouhých 13 bodů.

Výlet do Malajsie odstartoval trojlístek závodů, které měly rozhodnout o tom, v čích rukou bude koruna pro rok 2023. Martin porazil Pecca ve sprintu v Sepangu, ale v hlavním závodě to byl červený roh, kdo mu to vrátil: Bagnaia skončil na 3. místě a Martin na vzdáleném 4. místě.

Další zastávkou byl Katar. Martin skvělým způsobem vyhrál sprint a s Bagnaiem, který bojoval o P5, se bodový rozdíl před předposledním závodem Grand Prix sezony snížil na sedm bodů. V neděli se však karta obrátila. Bagnaia dojel na P2, Martin na P10 po náročném obranném závodě a před finále sezóny ve Valencii hájil Bagnaia náskok 21 bodů, což je pro vítěze titulu z roku 2022 známé území.

V sobotu to byl napínavý sprint, ale Martin předvedl famózní výkon, kterým stupňoval tlak. Španěl jej vyhrál, protože Bagnaia obsadil až páté místo, čímž snížil náskok na 14 bodů před závěrečným závodem sezony.

V úvodních fázích závodu Grand Prix se oba soupeři ocitli v čele závodu, ale pak přišlo drama pro Martina, když vjel do první zatáčky a byl Peccovi v patách. Na trať se vrátil na osmém místě a pokusil se bojovat, ale nebylo mu přáno, protože po kolizi s Marcem Marquezem (Repsol Honda Team) vypadl.

Vepředu musel Bagnaia ještě vybojovat vlastní bitvu, přestože se po Martinově havárii stal standardně šampiónem. Po napínavém závěrečném kole jen tak tak udržel Fabia Di Giannantonia (Gresini Racing MotoGP™) v průjezdu cílem, podepsal se pod vítězství a stal se šampiónem 75. závodní sezony Grand Prix.

Pohled do statistiky

Po zisku titulu mistra světa MotoGP™ pro roky 2022 a 2023 se Francesco Bagnaia stal třetím jezdcem, který od zavedení třídy MotoGP™ v roce 2002 získal tituly v řadě za sebou, spolu s Valentinem Rossim a Marcem Marquezem.

Bagnaia je prvním jezdcem, kterému se podařilo úspěšně závodit a obhájit prvenství v premiérové třídě od Micka Doohana v roce 1998. Bagnaia je prvním jezdcem Ducati, který získal více než jeden titul mistra světa v premiérové třídě. Kromě toho je také třetím Italem na italském motocyklu, který získal více než jeden titul mistra světa v královské třídě, spolu s Giacomem Agostinim (MV Agusta) a Umbertem Masettim (Gilera).

S 15 umístěními na stupních vítězů v roce 2023 se Bagnaia stal jezdcem Ducati s největším počtem umístění na stupních vítězů v jedné sezóně a předstihl tak Caseyho Stonera, který držel předchozí rekord (14).

Bagnaia se stává čtvrtým Italem s více než jedním titulem mistra světa ve třídě MotoGP™ spolu s Giacomem Agostinim (8), Valentinem Rossim (7) a Umbertem Masettim (2).

S 18 vítězstvími ve třídě MotoGP™, všechna s Ducati, je Bagnaia na druhém místě v žebříčku jezdců Ducati s největším počtem vítězství v této třídě za Caseym Stonerem (23 vítězství).

S dosavadními 35 pódii ve třídě MotoGP™ je Bagnaia třetím jezdcem Ducati s největším počtem pódií ve třídě za Caseym Stonerem (42) a Andreou Doviziosem (40).

Od zavedení MotoGP™ v roce 2002 je Bagnaia spolu s Marcem Marquezem (2014), Jorgem Lorenzem (2012), Caseym Stonerem (2007 a 2011) a Valentinem Rossim z let 2002 až 2005 pátým jezdcem, který získal titul na konci roku vítězstvím v úvodním závodě Grand Prix.

V letošní sezoně stál Bagnaia na stupních vítězů MotoGP™ vícekrát než kterýkoli jiný jezdec (15krát), včetně sedmi vítězství.