Marc Marquez: mistr světa MotoGP 2026
Příběh Marca Marqueze - po největším návratu
ve sportovní historii v loňském roce vítězí jezdec s číslem 93 znovu i v roce
2026, přičemž k tomu musel překonat největší bodovou ztrátu v dějinách MotoGP.
Zdroj:
MotoGP Sports Entertainment Group / motogp.com, foto: Ducati
Kdo je Marc Márquez? Mistr světa MotoGP pro rok 2026, osminásobný mistr světa MotoGP, jezdec týmu Ducati Lenovo a mnoho dalšího. Seznamte se s jezdcem, který v roce 2013 jako nováček šokoval svět a vypracoval se mezi nejlepší jezdce historie – a nyní slaví zisk svého osmého titulu MotoGP a desátého napříč všemi kategoriemi.
Z Cervery až na vrchol: počátky
kariéry a sláva v MotoGP
Márquez se narodil
v roce 1993 ve španělské Cerveře – odtud pochází číslo, s nímž vystoupal na
světový vrchol. Už v počátcích kariéry se profiloval jako budoucí hvězda
MotoGP. V roce 2010 získal titul mistra světa v kategorii do 125 cm³ a v roce
2012 ovládl šampionát Moto2™. Když v roce 2013 debutoval v MotoGP v barvách
týmu Repsol Honda, vkládala se do něj velká očekávání, on je však svými výkony
ještě předčil.
Hned při svém prvním startu stanul na stupních vítězů, při druhém už slavil vítězství a nakonec se stal nejmladším jezdcem, který kdy získal titul v MotoGP. Byl také prvním nováčkem, kterému se to za posledních 35 let podařilo. Rok 2013 byl však jen ochutnávkou toho, co mělo přijít – jezdec s číslem 93 se nesmazatelně zapsal do historie, když do MotoGP přinesl styl jízdy s "loktem na zemi".
Dominance: 2014–2019
V roce 2014 vyhrál
prvních 10 Grand Prix v řadě a získal svůj druhý titul v MotoGP. Rok 2015
začal dobře, ale kvůli několika chybám a překážkám Márquez o titul přišel –
poprvé od svého přestupu do MotoGP.
Závěr sezóny byl rovněž velmi dramatický; Márquez a Valentino Rossi se střetli v Sepangu, čímž posunuli největší rivalitu tohoto sportu na zcela novou úroveň. Napínavé finále ve Valencii nakonec přineslo titul Jorgemu Lorenzovi, který byl tehdy Rossiho týmovým kolegou.
V roce 2016 se Márquez vrátil na vrchol. Rok 2017 měl sice složitější rozjezd, ale boj o titul zůstal otevřený až do úplného konce, souboje mezi Márquezem a Doviziosem se zapsaly do historie MotoGP jako jedny z nejlepších. Márquez nakonec zvítězil a získal svůj čtvrtý titul v MotoGP.
Rok 2018 přinesl další slávu, ale také více překážek. Patřil k nim například bouřlivě diskutovaný závod v Argentině, v němž jezdec s číslem 93 obdržel tři penalizace, dále návrat Lorenza do špičkové formy a další útoky na Doviziosa v poslední zatáčce. Následoval rok 2019, který se zapíše do historie jako jedna z nejlepších Márquezových sezón. Dvanáct vítězství z devatenácti závodů, osmnáct umístění na stupních vítězů z devatenácti možných a celkem 420 bodů, a to ještě v době před érou Tissot sprintů. Byl na vrcholu světa a nově definoval podobu MotoGP, a pak přišel rok 2020.
Peklo zranění: 2020–2023
V úvodním závodě
sezóny, který se kvůli změnám v kalendáři vynuceným pandemií covidu konal v
Jerezu, Márquez brzy vyjel mimo trať a musel se probojovávat zpět startovním
polem. Časy na kolo byly téměř nadlidské. Jezdec s číslem 93 nasadil zběsilé
tempo, aby se na své domácí Grand Prix propracoval zpět do čela, jenže pak
narazil na hranici svých možností a překročil ji. Ve třetí zatáčce havaroval a
jeho kariéra se v jediném okamžiku zcela změnila.
Výsledkem byla zlomenina pravé pažní kosti. O návrat se pokusil už o týden později, ale bylo to příliš brzy. Tento jediný pád odstartoval noční můru trvající čtyři sezóny, během níž musel podstoupit čtyři operace téže paže. Tři z nich proběhly v roce 2020: po prasknutí dlahy z první operace následoval druhý zákrok a poté ještě třetí, jelikož se do kosti dostala infekce a ta se nechtěla hojit.
Po zimě strávené rehabilitací se Marquez v roce 2021 vrátil k závodění. Dokonce vyhrál tři ze 14 Grand Prix, kterých se zúčastnil. Z posledních dvou podniků však odstoupil poté, co po pádu v tréninku lékaři diagnostikovali diplopii – dvojité vidění. S tímto problémem se přitom potýkal už dříve, konkrétně po pádu v závěru sezóny Moto2 v roce 2011.
Klíčová čtvrtá operace
Rok 2022 začal
nadějně pátým místem, ale po tvrdém pádu (tzv. highside) ve druhém závodě
sezóny musel Marquez zbytek víkendu vynechat, navíc se vrátila diplopie.
Zotavil se však poměrně rychle a o pár týdnů později už byl zpátky v akci v
Austinu. Po Grand Prix Itálie ale Marquez oznámil, že podstoupí čtvrtou operaci
paže. Měl to být zákrok, na kterém závisela budoucnost celé jeho kariéry. Cílem
bylo jediné: dostat paži zpět do stoprocentního stavu, v jakém nebyla od onoho
osudného pádu v roce 2020.
Kvůli této zásadní operaci odcestoval na kliniku Mayo Clinic ve Spojených státech. Zákrok zahrnoval opětovné zlomení kosti, její pootočení o zhruba 30 stupňů směrem ven a následnou fixaci pomocí nové dlahy a šroubů. Marquez vynechal šest závodů, než se v Aragonu dočkal svého dlouho očekávaného návratu.
Postupně se dostával zpět do tempa a v Austrálii vybojoval druhé místo, čímž zakončil další náročný rok o něco pozitivněji. Jeho paže byla navíc konečně na nejlepší cestě k tomu, aby byla skutečně stoprocentně v pořádku.
Rozhodnutí: Odchod od Hondy k Ducati
V roce 2023 se
Marquez opět potýkal se zraněními, tentokrát však nešlo o paži. Hned v úvodním
závodě sezóny si zlomil kost v ruce, kvůli čemuž musel vynechat tři podniky. V
červnu pak následoval náročný víkend na Sachsenringu, během něhož havaroval
hned pětkrát.
Výsledkem byla absence v nedělním závodě v Německu, na trati, kde v rámci MotoGP zvítězil devětkrát, a následné odstoupení z Grand Prix Nizozemska o týden později. Situace mezi jezdcem a jeho strojem dospěla do bodu varu, což vyvrcholilo tím, že Marquez svou motorku doslova odhodil stranou.
Kolem jeho budoucnosti u Hondy, tedy týmu, za který závodil od samého začátku svého působení v MotoGP, se šířila řada spekulací. Projekt se totiž potýkal s problémy a nedařilo se mu navázat na formu, která z HRC učinila nejúspěšnější tovární tým v historii MotoGP. Márquez se nakonec rozhodl, že nastal čas na změnu. Své rozhodnutí oznámil na emotivní tiskové konferenci v Indonésii. Zamířil k týmu Gresini Racing, kde měl sedlat rok starý model Ducati, a to údajně téměř zadarmo. Vzdal se tak desítek milionů, které mu zaručovala smlouva s Hondou, výměnou za motocykl, o němž byl přesvědčen, že s ním může vyhrávat. A to se mu také podařilo.
V roce 2024, své první sezóně na stroji Ducati, vyhrál tři závody a v celkovém pořadí skončil třetí. Před ním se umístila pouze dvojice, která bojovala o titul na nejnovějších verzích motocyklů: Jorge Martín a Pecco Bagnaia. V polovině sezóny se opět začalo intenzivně spekulovat o jeho budoucnosti. Kdo bude v roce 2025 týmovým kolegou Bagnaii v továrním týmu Ducati? Martín? Enea Bastianini? Nebo snad Marc Márquez? Martín se rozhodl, že už nebude čekat na odpověď, a vyřešil situaci po svém, oznámil přestup k Aprilii. Ducati následně podepsala smlouvu s Márquezem, který tak oblékl červené barvy, čímž se začala psát další kapitola historie.
Největší návrat(y)
Poté, co byl na
pokraji konce kariéry během čtyř sezón plných utrpení, předvedl Márquez v roce
2025 jednu z nejdominantnějších sezón v historii MotoGP. Jezdec s číslem 93,
který už při svém debutu mezi nováčky zcela změnil vnímání toho, co znamená v
MotoGP vítězit, to dokázal znovu. Po 2184 dnech, mnoha operacích, působení ve
třech týmech a u dvou různých výrobců, po překonání dalších rekordů a zisku
sedmého titulu v MotoGP, stanul na vrcholu světa – a završil tak největší
návrat v dějinách sportu.
Pak přišel rok 2026. Navázat na předchozí úspěch nebylo snadné a Márquez měl těžší vstup do sezóny. Po Grand Prix Itálie v Mugellu ztrácel na Marca Bezzecchiho z týmu Aprilia Racing 102 bodů. I když zvítězil ve sprintech v Brazílii a Jerezu, na stupně vítězů v hlavním závodě se poprvé dostal až vítězstvím v Maďarsku. Mezitím si však v Le Mans poranil nohu, kvůli čemuž vynechal závod ve Francii a následně celý víkend v Barceloně. Vrátil se v Mugellu, kde dojel sedmý, a poté zahájil stíhací jízdu: v Maďarsku ovládl sprint i hlavní závod, vyhrál Grand Prix v Brně a "double" (vítězství ve sprintu i v hlavním závodě) si připsal také v Německu, Aragonu, Misanu a Japonsku. Vyhrál sprinty v Indonésii a Austrálii a následně zvítězil v hlavním závodě v Malajsii. Vítězství ve sprintu v Kataru mu přineslo první mečbol, ale Márquez si musel na rozhodující okamžik počkat až do dalšího podniku v Portugalsku.
Tam už byla matematika příznivější – k zisku titulu stačilo stáhnout na Jorgeho Martina dva body ve sprintu. Bezzecchi, který ztrácel 74 bodů (což znamenalo, že by musel vyhrát oba zbývající sprinty i oba hlavní závody), udělal maximum a sprint vyhrál, ale Márquezovi stačilo pouhé bodované umístění k tomu, aby jezdce s číslem 72 definitivně vyřadil z boje o titul. Všechny zraky se upíraly k Martinovi, který se stále zotavoval ze zranění zápěstí utrpěného v Austrálii, ale na Márqueze nakonec nestačil. Pak ale v předposledním kole přišel šokující pád, při němž Marquez vyklouzl z trati. Vše se tak odsunulo na neděli a připravené oslavné pódium pro šampióna muselo být odvezeno pryč.
Když v závodě Grand Prix zhasla světla, jezdci týmů Aprilia Racing Bezzecchi a Martin opět nasadili plné útočné tempo. Bezzecchi si dojel pro další vítězství, zatímco Martin v souboji s Raulem Fernandezem získal druhé místo. Marquez však obsadil potřebné umístění v první devítce, čímž vzal svůj osud pevně do vlastních rukou a zajistil si historický, osmý titul mistra světa MotoGP, čímž vyrovnal dosavadní rekord. Pro pilota z Cervery je to po titulech v GP125 a Moto2 zároveň jeho celkový desátý titul mistra světa.

