Hans-Georg Anscheidt legendou MotoGP

Německý jezdec Hans-Georg Anscheidt byl na domácí půdě na Sachsenringu uveden do Síně slávy.
Zdroj: tisková zpráva Dorna Sports

Hans-Georg Anscheidt se stal legendou MotoGP™ Němec byl jedním z nejúspěšnějších jezdců v prvním desetiletí mistrovství světa v kubatuře do 50 ccm a v letech 1966 až 1968 získal v této třídě tři tituly mistra světa.

Anscheidt se narodil v roce 1935 v Königsbergu (dnes Kaliningrad), v roce 1955 začal jezdit enduro, v roce 1957 přešel na speedway a od roku 1959 se pustil do nové výzvy, kterou byly okruhové závody do 50 ccm. Po úspěších na evropské úrovni Anscheidt pokračoval v závodění pro firmu Kreidler, když v roce 1962 třída 50 ccm oficiálně debutovala jako součást mistrovství světa.

Vyhrál první závod sezóny na Montjuicu a získal druhé vítězství v Grand Prix v Monze v rámci Velké ceny národů, přičemž rok zakončil na celkovém druhém místě - tento výkon zopakoval i v roce 1963, kdy si připsal další tři vítězství. Rok 1964 pak zakončil na celkovém třetím místě a připsal si další vítězství, než přišel náročnější rok 1965 před přestupem k Suzuki.

Tímto přestupem zahájil Anscheidt neuvěřitelnou vítěznou sérii. V roce 1966 získal svůj první titul mistra světa v kategorii do 50 ccm a tím to neskončilo, protože Němec získal v letech 1966 až 1968 úctyhodné tři tituly v řadě. Pozoruhodné je, že v prvních dvou případech Anscheidt závodil jako tovární jezdec Suzuki, ale v roce 1968 získal svůj poslední titul jako soukromý jezdec. Anscheidt se zapsal do historie jako trojnásobný mistr světa a vítěz 14 Grand Prix a na konci roku 1968 odešel do důchodu jako úřadující šampion.

Nyní se připojil k seznamu legend MotoGP™, mezi něž patří Valentino Rossi, Giacomo Agostini, Hugh Anderson, Kork Ballington, Max Biaggi, Alex Crivillé, Mick Doohan, Stefan Dörflinger, Andrea Dovizioso, Geoff Duke, Wayne Gardner, Mike Hailwood, Nicky Hayden, Jorge Lorenzo, Daijiro Kato, Eddie Lawson, Marco Lucchinelli, Randy Mamola, Anton Mang, Jorge 'Aspar' Martinez, Angel Nieto, Dani Pedrosa, Wayne Rainey, Phil Read, Jim Redman, Kenny Roberts, Kenny Roberts Jr, Jarno Saarinen, Kevin Schwantz, Barry Sheene, Marco Simoncelli, Freddie Spencer, Casey Stoner, John Surtees, Luigi Taveri, Carlo Ubbiali a Franco Uncini.

Carmelo Ezpeleta, generální ředitel Dorna Sports:
"Je pro mě zvláštním potěšením setkat se dnes s Hansem-Georgem Anscheidtem, říkal jsem jeho synovi, že jsem obzvlášť šťastný, protože jsem měl možnost vidět ho závodit ve Španělsku na Montjuïcu v roce 63 nebo 64, začínal jsem svou velkou láskou pro motorky a pamatuji si zvuk Suzuki, hodně řadění Moc dobře si to pamatuji. Byl to velmi úspěšný jezdec a je mi velkou ctí, že ho mohu uvést do Síně slávy MotoGP."

HANS-GEORG ANSCHEIDT v zastoupení svého syna Achima Anscheidta:
"Když začínal svou kariéru na začátku 60. let, bylo to v evropských závodech, motocykly byly téměř jako závodní mopedy, které jely maximálně 100 km/h. A pak od roku 1961 to začalo být vážnější závodění, mezinárodní a v mistrovství Evropy, a zároveň závodění v německém mistrovství. Poté, co začal svou kariéru s offroady a terénními motocykly, podepsal smlouvu s továrnou Kreidler ze Stuttgartu a stal se továrním jezdcem a testovacím jezdcem v letech 1961 až 1964 a v letech 1962 a 1963 získal druhé místo.

V této době byl u firmy Kreidler zaměstnán nejen při závodech na silnici, ale věnoval se i offroadu, šestidenním a enduru. Kreidler se pak rozhodl ukončit tovární silniční závodění, proti Suzuki a Hondě neměli moc šancí. A pak mu jeden velmi tajnůstkářský Japonec dal do ruky telegram, ve kterém stálo, aby kontaktoval továrnu v Hamamatsu. Za šest let spolupráce se s panem Kreidlerem viděl jen jednou. Tak mu napsal dopis a poprosil ho, jestli by mu dovolil jet ten závod. Suzuki chtěla, aby jel poslední Grand Prix roku 1965, a pan Kreidler souhlasil. Byl šťastný Pak začala doba Suzuki.

Měl se Suzuki hodně úspěchů se stroji do 50 a 125 ccm, ale vždycky říkali, že chtějí, abych jel 50 ccm. Třída 50 ccm byla z hlediska technického vývoje velmi náročná, skoro jako vývoj skupiny B v rallye v 90. letech. Technologie se stala tak exotickou a jen Suzuki a Honda ji byly schopny skutečně vyrábět. Motocykl byl převážně titanový, rám hliníkový, měl dva válce a čtrnáctistupňovou převodovku s použitelným rozsahem otáček mezi 17 500 a 18 000. V tomto případě se jedná o motocykl, který je z větší části vyroben z titanu.

V letech 1966 a 1967 se stal mistrem světa, ale Suzuki se rozhodla odstoupit. Můj otec tedy slušně požádal, zda by si mohl vzít motocykl a náhradní díly, a Suzuki mu vyhověla. Katayama na něm závodil v roce 1967, měl hroznou nehodu a vrátil se do Japonska. Tam ho opravili a pak se rozhodli, že ho dají mému otci, aby na něm v roce 1968 závodil a stal se mistrem světa jako soukromník.

Je velmi vděčný Dorně a vedení, že mu dali šanci tady být a že mohl pozvat svou rodinu. Takže děkuji, moc děkuji."